V kapli sv. Anny se přibližně uprostřed vrchní strany oltářní mensy nachází v dřevěném rámu zasazený kámen. Rám s kamenem lze z oltáře vyjmout. Po vyjmutí a otočení spatříme na spodní dřevěné ploše ukotvenou rukopisnou listinu tohoto znění:
"Anno Dni MDCCXXXIII die 23. Men. Novemb. Illus ac Rdssmuss Dnus Dnus Joannes Rudolfphus e. Com. de Spork Dei et Apliae vedis gratia Episcopus Adratensis D. N. Pappae Prael. Domesticus Pont. Solus Assistenset S.M. Euliae ad D.Vitum Canonicus Senior et Suffraganeus Pragensis. Altare portatile hoc concseravit in honorem Dei Omnipotentis B. V. Mariae Dmoriumqve Sanctorum specialiter S. Amadei M. S. Celestini M. et S. Clementiae N. qvorum reliqias imposiuit et clausit."
Nápis popisuje posvěcení "přenosného oltáře" zhruba v tomto smyslu:
"Léta Páně 1733 dne 23. listopadu ctihodný pan Jan Rudolf, hrabě Špork, adráský biskup… a sufragán pražský posvětil tento přenosný oltář ku cti Boha Všemohoucího, Panny Marie, svatých zejména sv. Amádea, Celestýna a Klimenta, jejichž ostatky uložil a uzavřel."
Je zjevné, že listina k oltáři sv. Anny nepřináleží. Díky kronice kaple sv. Anny založené spolu s výstavbou objektu (kaple postavena 1705-1707) známe údaje k původnímu oltáři z doby dokončení kaple včetně ostatků svatých, které v něm byly uloženy. Původní oltář byl v souvislosti přístavby sakristie roku 1738 nahrazen tím současným. I u něj se dochoval výčet jmen svatých, jejichž ostatky v něm spočívají (obdobně tomu je u bočních oltářů).
Záhadná oltářní listina datovaná rokem 1733 hovoří výslovně o "přenosném oltáři". Vznikla ještě v době existence kláštera jeptišek u sv. Jiří na Pražském hradě, majitelů a stavebníků zdejší kaple sv. Anny. Klášter držel Panenské Břežany až do jeho zrušení císařem Josefem II. na konci 18. století. Pokud by vznik a původní smysl listiny měl souviset s areálem horního zámku v Panenských Břežanech, pak by se jako řešení nabízelo spojit tuto listinu s existencí přenosného oltáře sloužícího potřebám jeptišek kláštera. V případě jakýchkoli postřehů nás prosím kontaktujte.
Martin Hůrka