3. dubna 2019 nás kontaktovala paní Eva Hrubešová ze Staré Boleslavi. Přišla s příběhem svých rodičů, kteří se potkali v Berlíně, kde byli totálně nasazeni během druhé světové války. Vzpomínky, které ji utkvěly v paměti z vyprávění rodičů, s jejím laskavým svolením níže zveřejňujeme včetně poskytnutých fotografií.

„Táta Florián Krumpholc se narodil v Sojovicích 26. července 1910 a maminka Věra se narodila 13. srpna 1911 v Moskvě jako Komárková. Rodina maminky žila již před první světovou válkou v Moskvě. Do Prahy se vrátili, když mamince bylo 17 let. Oba moji rodiče byli za války od roku 1942 totálně nasazeni v Berlíně. Táta mi vyprávěl, že sdílel ubikaci kromě Čechů i s cizinci, Francouzi, Poláky i jinými. Říkal mi i jejich jména, ale ty si již nepamatuju.“ Dokumenty ukazují, že oba rodiče byli nasazeni v továrně Armaturen-Apparate-Fabrik Preschona od 19. srpna 1942 až do 22. února 1945, kdy spolu utekli. Paní Hrubešová vlastní i čtyři fotografie pořízené v Berlíně. Dvě jsou průkazkové obou rodičů. Další snímek dle všeho zobrazuje nábřeží řeky Sprévy u Ostrova muzeí. Nejzajímavější snímek je ale ten, který byl pořízen roku 1943 v ubikaci otce. Zobrazuje pět kamarádů (Florián Krumpholc druhý zprava) před palandami, na které položili kufr s připevněným plakátem s československým znakem a heslem: „Pravda vítězí“.

„Rodiče vyprávěli, jak táta jednou mámě zachránil život. Při náletu se běželi schovat. Máma se chtěla schovat v blízké čekárně, ale táta že ne, a tak utekli do parku. Po náletu zjistili, že na tu čekárnu spadla bomba a všechny tam zabila.“ Na počátku roku 1945 se nálety množily a zmatků přibývalo. Floriánovi Krumpholcovi a Věře Komárkové se tak podařilo z Berlína uprchnout. „Táta povídal, že utéct museli, že by jinak zemřeli. Přes Polsko se vydali do Čech. Přes hranice je převedl syn nějakého statkáře. Táta se pak vydal do Sojovic, kde se pak až do konce války skrýval v blízkých lesích u partyzánů. Maminka se dostala do Prahy na Žižkov, kde v Černínově ulici bydlela její rodina. Ještě během květnového povstání se táta vypravil do Prahy, kde maminku vyhledal, po válce se vzali a narodila jsem se já.“

                                                                                                                                         Martin Hůrka