(článek sestaven s přispěním odborného určení PhDr. Miroslava Husa, historika ZČM v Plzni)

Nález

26. ledna 2021 byl v zemědělské usedlosti v obci Rašovice nalezen samopal MP40. Zbraň patřila Josefu Brandejskému, který den před nálezem zemřel v Českém Brodě. Nález zbraně oznámil nálezce na Obvodní oddělení Policie ČR v Uhlířských Janovicích. Nález byl zajištěn na základě předchozí informace (a souhlasu) od zemřelého majitele statku. O uvedeném nálezu bylo vyrozuměno i Oblastní muzeum Praha-východ v Brandýse n. L.-St. Boleslavi. Majitel zbraně měl totiž před svou smrtí přání odevzdat zbraň do Památníku národního útlaku a odboje v Panenských Břežanech, která je pobočkou výše zmíněného brandýského muzea, neboť jak je uvedeno v dědickém řízení „jako Středočech měl k tomuto místu blízko a velmi mu záleželo na tom, aby vystavená zbraň byla přístupná široké veřejnosti a zároveň tak poukazovala na utrpení osob během války.“ Vše však nebylo tak jednoduché a přímočaré.

Pohled policistů byl totiž úplně jiný. Ti ji posuzovali jako nelegálně drženou zbraň typu A s vysokou účinností. Nelegálnímu držiteli by tak hrozilo trestní stíhaní za nedovolené ozbrojovaní. Protože však původní majitel zemřel, nebylo koho stíhat. Po dalších průtazích a ověřování původu zbraně však naštěstí v usnesení soudu z Kutné Hory, který řešil vyřízení pozůstalosti po zemřelém Josefu Brandejském, bylo uvedeno, že součástí dědictví je i „samopal MP40, který byl odevzdán na Obvodní oddělení PČR v Uhlířských Janovicích.“ Tím bylo prokazatelně potvrzeno, kdo je majitel zbraně a vyřízení dědictví tak již nestálo nic v cestě. Dne 18. února 2022 nám byl samopal opravdu vydán a tvoří tedy součást našich sbírek. Souvislostí s touto více než roční anabází nás zajímal i celý příběh zbraně.

Majitel

Josef Brandejský zdědil výše uvedenou zbraň po svém otci Josefovi. O něm šli po vsi mnohé legendy. Vyprávělo se, že často, když se v místním hostinci pohádal, říkával, že doběhne pro samopal a hospodu, jak se lidové říká, „vybílí“. Je tedy patrno, že o vlastnictví zbraně mohla mít v obci alespoň určitá skupina lidí tušení. Přesto si tento okruh spoluobčanů tajemství nechal pro sebe a dotyčného neudal. Josef Brandejský se narodil 30. září 1909 v Bedřichově (okr. Kutná Hora) čp. 5 jako syn Václava Brandejského a jeho ženy Barbory. 3. listopadu 1937 si vzal za ženu Miroslavu Peřinovou narozenou 30. května 1916 v Rašovicích čp. 2, dceru domkářů Antonína a Anny Peřinových, bytem v Rašovicích čp. 2. Ti postoupili svůj dům a pozemky v Rašovicích 8. prosince 1940 nastupujícímu zeti a své dceři. 6. září 1941 se manželům narodil syn, který dostal jméno po otci Josef. Po válce v roce 1949 byl Josef Brandejský zvolen pokladníkem místního hasičského sboru a v roce 1954 členem místního národního výboru (zvolen do rady MNV). V Rašovicích se dlouho nedařilo založit JZD. Došlo k tomu až v roce 1958. Předsedou družstva se stal právě pan Brandejský, který do družstva vložil se svoji ženou i svůj majetek o výměře 4,4 ha polí.  O dva roky později, v březnu 1960, došlo ke sloučení rašovického družstva s okolními a pan Brandejský se stal „hospodářem“ rašovické části. V červenci tohoto roku však z této funkce odstoupil, a to i z představenstva sloučeného JZD.

Kolektivizace na Kutnohorsku nebyla pro komunisty snadná. Například v roce 1950 v oblasti obce Žleb u Čáslavi, došlo ze strany protikomunistické opozice k několika přepadům místních funkcionářů, včetně jejich usmrcení. O dva roky později byla v Ratajském lese zastřelena předsedkyně komunistické organizace v obci Smrk Anna Kvašová. Prostě celý kraj nově nastolené totalitě příliš nefandil. Odpovídá tomu i zmíněné datum založení místního JZD. I bezpečnostní situace v kraji pro příslušníky komunistické strany nebyla moc příznivá. Proto mnoho z nich vlastnilo střelnou zbraň.

Postupně se legenda o majiteli samopalu v Rašovicích vytrácela. Na vyhrožování se zapomnělo a jen zasvěcení věděli, že v chalupě čp. 2 je na půdě uložen nehlášený samopal.

Co se našlo v pozůstalosti

Současně se samopalem se v domě našla řada písemností poskytující základní životopisná data majitelů celé usedlosti. Jsou to konkrétně křestní listy z doby okupace, které měly doložit prokázání nežidovského původu majitelů, a oddací listy.  Za velkou vzácnost považujeme zachované fotografie usedlosti, kde je zachycen Josef Brandejský s koňmi a vlastní nemovitost tak, jak vypadala v první polovině 20. století. V sadě dokumentů jsou i dvě fotografie mladého muže odkazující na službu v Luftschutzpolizei po roce 1941. Na první fotografii je osoba oblečena do leteckého šedomodrého oděvu Luftwaffe, s odznaky na čepici, nášivkou na hrudi a sponou na opasku od luftschutzu s jednoduchým nárameníkem v podobě šňůry na ramenou. Uniforma na druhé fotografii se stejným mužem již odpovídá druhé polovině války podle policejního vzoru Luftschutzpolizei. Na čepici a nášivce na levé paži je policejní orlice ve věnci a na opaskové sponě je policejní svastika ve věnci. Nejdůležitější je límcová výložka jako u policie nebo u armády, tj. dva prýmky v obdélníku s podkladem výložky v barvě zelené. Luftschutz byl součástí Ordnugspolizei. Protektorátní útvary nasazené v Říši nosily stejné výložky i čepicové odznaky. Doma v českých zemích výložky nebyly, a na čepici a na paži se nosil barevný protektorátní státní znak.  V Protektorátu se nosily uniformy tmavozelené. V Říši byly pořád šedomodré. Poměrně neobvyklý je na druhé fotografii vycházkový poddůstojnický bodák. V Protektorátu luftšucáci bajonety ani na vycházku nenosili. Uvedený bodák byl také součástí nálezu a stal se dalším sbírkovým předmětem našeho muzea.

Kdo byl Zdeněk Janeček?

Snímky mladého muže v uniformě Luftschutz byly pro nás samozřejmě velkou záhadou. Na jedné z fotografií bylo napsáno věnování: „Oberhausen 30. 12. 1942. Drahé tetičce na památku z vojny věnuje Zdeněk.“ K vypátrání mladého muže na snímku nám pak pomohlo v pozůstalosti zachované parte Vlastimila Janečka, vojína československé armády, který skonal 3. července 1948 o půl třetí ráno po krátké nemoci ve věku 26 let. Jménem příbuzenstva se se zesnulým loučila jeho manželka Jana a dcera Vlasta, matka Marie a bratr Zdeněk, adresa Koubkova 16, Praha XII. V policejních přihláškách soustředěných v Národním archivu se nám pak podařilo vypátrat, že se jedná o Zdeňka Janečka, narozeného 7. října 1923 v Praze XII, studenta římskokatolického vyznání, syna Jana Janečka a Marie Janečkové, rozené Králové. Ta se narodila 12. října 1884 v Bedřichově (okr. Kutná Hora). Rodiště dotyčné je tedy totožné s rodištěm Josefa Brandejského, jehož matka Barbora se za svobodna rovněž jmenovala Králová. Byli tedy pravděpodobně spřízněni. V době vyplnění přihlášky 7. května 1942 byla již Marie Janečková vdovou. Zdeněk v té době žil u matky a v roce 1942 byl činný v protiletecké ochraně. V uvedeném bytě žil i po válce, jak tomu odpovídají i údaje v přihlášce k trvalému pobytu z roku 1950. Během okupace žil s nimi v jednom bytě i starší bratr Vlastimil, který se narodil 3. března 1922, a jenž rovněž sloužil v protiletecké ochranné službě. Vlastimil se oženil v Janou Hniličkovou, se kterou měl dceru Vlastu narozenou 16. března 1947.

Zdeněk se v roce 1943 dostal na území Velkoněmecké říše do obce Oberhausen, kde byl ubytován v místních kasárnách a odtud poslal své tetě zmíněnou fotografii. Po okupaci Zdeněk Janeček dokončil studia na pro nás neznámé škole a stal se z něho úředník.

Samopal

I tak to neřeší záhadu samopalu. Odkud a od koho pochází. Z výše uvedeného jsme se jen dozvěděli, kdo byl majitel dýky. Jak se však do usedlosti dostal samopal, se nám už asi vypátrat nepodaří. Přesto nález samopalu téměř 80 let od ukončení II. světové války je velkou raritou. Samopal MP 40 patřil ve výzbroji wehrmachtu k těm nejpoužívanějším. Firma Erma Werke jich vyrobila více než milion kusů. Byl vyráběn v několika variantách, z nichž právě varianta MP40 patřila k produkčně nejhojnějším. Konstruktérem zbraně byl Heinrich Vollmer a Berhold Geipel a první návrhy vznikly již v roce 1938. Váha zbraně je 3,9 kg, délka včetně sklopné opěrky 833 mm, ráže 9 mm s nábojem 9 x 19 Parabellum. Účinný dostřel se pohyboval v rozsahu 100-200 m a ze samopalu se dalo střílet pouze dávkami. Pomalý závěr však zkušenému střelci dovoloval střílet i jednotlivými ranami. Kapacita zásobníku byla 32 nábojů.

                                                                                                                                   Vlastislav Janík