Překlad německého originálu

Jménem německého lidu

v trestní věci proti

 1) elektrotechniku Eduardu Petrovi z Prahy, narozenému 1. dubna 1907 v Lázních Bělohrad (Čechy), 

 2) majoru ve výslužbě bývalé československé armády Františku Spohrovi z Prahy, narozenému 25. ledna 1893 v Tišnově (Morava),                                                                            

3) diviznímu generálovi ve výslužbě bývalé československé armády Janu Šípkovi z Prahy, narozenému 6. července 1886 v Kolíně,                                     

4) podplukovníku ve výslužbě bývalého československého letectva Janu Koláři z Komořan u Prahy, narozenému 29. března 1898 v Kašperských Horách,                                   

5) řediteli nakladatelství Jaroslavu Purkytovi z Prahy, narozenému 9. dubna 1893 v Praze,   

6) pojišťovacímu úředníku Bohuslavu Santručkovi z Prahy, narozenému 24. prosince 1890 v Praze,                                                                                                                    

7) úředníku Karlovi Vycpálkovi z Prahy, narozenému 20. srpna 1915 v Praze,                          

8) policejnímu inspektoru ve výslužbě Františku Bilkovi z Prahy, narozenému 7. února 1886 v Předhradí u Poděbrad,

Všichni státní příslušníci Protektorátu, kteří jsou v současné době v této věci soudně vyšetřováni, pro přípravu velezrady, rozhodl 1. senát Lidového soudu na základě hlavního líčení ze dne 13. dubna 1943, jehož se zúčastnili jako soudci:

rada vrchního zemského soudu JUDr. Illner, předsedající, ředitel zemského soudu Dr. Schlemann,

Obergeneralarbeitsführer (vrchní generální vedoucí práce)[1] Dortschy,  

generálmajor zemské policie ve výslužbě Meißner,

SA-Brigadeführer (velitel brigády SA)[2] Hohm,

jako reprezentant Vrchního říšského zástupce: první státní zástupce Maaß,

ve věci obžalovaných rozhodl takto:

obvinění Petr, Spohr a Purkyt se ještě v roce 1942 podíleli na vysoce zrádných a nepříteli prospěšných snahách českého odbojového hnutí.

Obviněný Vycpálek k tomu napomáhal. Obvinění Šípek, Kolář, Šantrůček a Bílek měli o těchto událostech věrohodné poznatky, ale nepodali o nich hlášení v souladu se svými povinnostmi.

Byli proto odsouzeni:

 Petr, Spohr a Purkyt k trestu smrti a k trvalé ztrátě cti.                                                        

Vycpálek k 8 letům v káznici a k 8 letům ztráty cti.                                                                     

Kolář k trestu v káznici na 7 let a ke ztrátě cti na 7 let.                                                       

Šantrůček a Bílek k 6 letům v káznici a 6 letům ztráty cti.                                                         

Šípek ke 4 letům v káznici a 4 letům ztráty cti.

Obžalovaným odsouzeným do káznice je plně započítána doba strávená ve vyšetřovací vazbě.