Otevírací doba

         Celý areál je plně bezbariérový.
pondělí - úterý zavřeno
středa - neděle 9:00 - 12:00, 12:30 - 16:30

Vstupné

  Památník      Kaple         
Základní 70 Kč            70 Kč         
Snížené 50 Kč            50 Kč          
Rodinné 150 Kč          150 Kč       
  Všechny varianty vstupného zde.
 
 
 

Nejbližší akce


13. 09. 2022 | Panenské Břežany

Popis: předměty z pozůstalosti po kpt. Františku Konrádovi, odbojáři v Moravských Budějovicích a okolí

Počet inv. č.: 63

Výčet předmětů:

  • důstojnická šavle Fr. Konráda, 20. století, 30. léta [viz foto]
  • dýka pracovních oddílu RAD, 1939 - 1945
  • Československá medaile Vítězství, 1922 - 1939
  • Pamětní odznak Československého dobrovolce z let 1918-1919, 1938
  • Záslužný odznak Československé obce dobrovolecké 1945, 1946
  • Pamětní medaile za věrnost a brannost Slovenska v letech 1918-1938, 1. 10. 1948
  • Bronzová pamětní medaile ČSOL Sdružení Československých dobrovolců z let 1918-1919 IV. pluku Stráže svobody v Plzni, 24. 10. 1948
  • Čestná stříbrná medaile ČSOL Sdružení Československých dobrovolců z let 1918-1919 IV. pluku Stráže svobody v Plzni, 24. 10. 1948
  • "Pochvalné uznání" ilegálního hnutí Bílá hora pro F. Konráda, 1948
  • Odznak BSP, 70. léta 20. století ?
  • "Udostověrjenie / Legitimace" Fr. Konráda o členství v partyzánské skupině, 10. 5. 1945
  • "Dokazatelstvo služby / Služební průkaz" Fr. Konráda, Moravské Budějovice 24. 5. 1945
  • "Pověření / Upolnomočenie" Fr. Konráda, 1945
  • legitimace Ústředního výboru Hnutí za svobodu Fr. Konráda, Moravské Budějovice 24. 5. 1945
  • výkaz V. Kadlčíka a Fr. Konráda o činnosti skupiny Bílá hora, 1945 po
  • průvodní list k hlášení Fr. Konráda, 3. 11. 1946
  • "Zpráva o činnosti Františka Přikryla", 28. 5. 1945
  • zpráva "Hlášení npor. Soboty", 1945
  • "Stručný popis mé partyzánské činnosti" psaný Fr. Konrádem, Moravské Budějovice 1945
  • "Předběžný protokol" s obviněnou Julií Raschkovou se svědkem Rudolfem Kolářem, Blížkovice 13. 5. 1945
  • "Hlášení o činnosti illegální i bojové" od E. Brázdy, 1945
  • 3 ks různých potvrzení o odbojové činnosti, 1945
  • zpráva V. Kadlčíka o odboji na Českobudějovicku, 15. 6. 1945
  • zpráva B. Jordánka o odboji na Českobudějovicku, 17. 6. 1945
  • 9 ks korepondence ve věci odboje na Českobudějovicku, 1945-1946
  • 2 ks zprávy o činnosti partyzánské skupiny Lenka-Jih, 1946
  • dopis býv. revoluční illegální hnutí Bílá Hora adresovaný Fr. Konrádovi s informacemi o aktuálním dění, činnosti komisí, Praha 21. 9. 1946
  • "Potvrzení" na jméno Fr. Konrád (č. 7423), že "je československým dobrovolníkem z let 1918-1919", Praha 11. 2. 1947
  • opis potvrzení, že kpt. Ticháček za okupace dostal od kpt. Fr. Konráda zásilku mouky, Brno 4. 4. 1947
  • "Prohlášení" Vojtěcha Kadlčíka (partizánská skupina "Lenka - Jih"), že kpt. Fr. Konrád pracoval v odbojovém hnutí, Znojmo 2. 3. 1948
  • prohlášení neuvedené osoby, že Fr. Konrád pracoval za okupace v odboji v prostoru Jihlava-Jaroměřice nad Rokytnou-Znojmo, Znojmo 28. 3. 1948
  • průvodní dopis mjr. Bohumila Bočana ke článku, který má být uveřejněn v kronice Bílé Hory, Praha 13. 9. 1948
  • dopis Aloise Pejchoty ve věci chystané výstavy o činnosti ilegálního hnutí Bílá hora za okupace, Praha 1. 8. 1965
  • "Svědecké prohlášení" na jméno František Konrád, Znojmo 24. 7. 1972
  • prohlášení Fr. Konráda s titulem: "Moje odbojová činnost", Znojmo 20. 4. 1975
  • "Prověrkový list" a "Dotazník člena SPB" na jméno František Konrád, 70. léta 20. století
  • dopis Marie Kodetové paní Fialové do Pálovic u Jemnice s výzvou k zaslání jmen spolupracovníků zemřelého muže, Praha-Ruzyně 2. 7. 1945
  • peněžní deník skupiny Jih, po 1945
  • položky dotazníku (číslováno 1-27) týkající se služební kariéry Františka Konráda za první světové války, Vranov nad Dyjí 19. 10. 1950
  • 2 ks letáků "Hnutí za svobodu", duben-květen 1945
  • 4 ks fotografií ze svatby Vladislava Fialy a jeho ženy Boženy Holečkové, 30. 8. 1941
  • fotografie Vladislava Fialy na zelinářské zahradě, kol. 1941
  • 4 ks fotografií tří kamarádů studentů a obyvatelů Masarykova studentského domova na Cihlářské ulici v Brně (František Konrád, Adolf Opálka a neznámý), 5. 7. 1935
  • 2 ks fotografií budovy Masarykova studentského domova na Cihlářské ulici v Brně, 1935 kol.
  • fotografie devíti důstojníků armády ČSR seřazených se šavlemi, 30. léta 20. století
  • fotografie jednadvaceti vojáků a důstojníků armády ČSR seřazených ve dvou  řadách, 25. 10. 1933
  • fotografie důstojníků armády ČSR za stolem v interieru, 24. 12. 1935
  • 9 ks fotografií vojáků armády ČSR při slavnostním nástupu (pozoru) s praporem, 30. léta 20. století
  • fotografie Františka Konráda předávajícího u nákladního automobilu, Jemnice 1938
  • fotografie Františka Konráda v uniformě s manželkou Marií a dcerou Květoslavou, Moravské Budějovice 15. 3. 1939

sbirky Konrad


13. 09. 2022 | Panenské Břežany

Dnes je již fenomén „Gerstel“ v českém prostředí takřka zapomenut. Přiblížíme Vám příběh této rodiny.

Chceme-li mluvit o Friedrichovi/Bedřichovi (* 16. 4. 1896 - † 13. 10. 1967) a nakonec v USA Fredericku Gerstelovi, je důležité zmínit jeho původ. Gerstelovi byli starou pražskou rodinou, jež odvozovala svůj rodokmen od známého učence a kabalisty rabbi Löwa. Rodinná firma Gerstelových, která začínala jako vetešnictví, se postupně přes opravy a čalounění nábytku staršího, posunula k výrobě nového.

Friedrich Gerstel se narodil 16. dubna 1896 jako druhé dítě rodičů Nelly a Emila Gerstelových. O jeho dětství a vzdělání víme velmi málo. Jedno je ale jisté: k převzetí nábytkářské firmy se připravoval od chlapeckých let. Po smrti otce Emila, který byl již velmi činný jako třetí generace v nábytkářské branži, převzal jako třiadvacetiletý firmu se dvěma továrními provozy. Nábytek stále vyráběl pod značkou Emil Gerstel V březnu 1921 se Bedřich Gerstel oženil s Martou Marií Hlaváčovou (*1904) ženou židovského původu. Ta se nechala po vzoru svého manžela dne 21. února 1921 pokřtít. Podle rodinné legendy ji šťastný novomanžel daroval svatebním darem horní zámek v Panenských Břežanech, který odkoupil od přítele svých rodičů, barona Ferdinanda Bloch-Bauera. V roce 1925 se jim narodil syn Hugo-Felix a o pět let později synové John a Štěpán. Pro ně nechal na hraní postavit jejich otec (z výchovných důvodů za jejich účasti) domeček v parku horního zámku. Břežanský zámek využíval jako předváděcí prostor pro prezentaci výrobků své firmy. Přes poválečnou krizi po roce 1919 se firma rozrůstala. Zlom nastal v roce 1926, kdy Bedřich dostavěl velkou moderní tovární budovu v Libni. Tovární výroba byla funkčně spojována s vysokým podílem řemeslné práce.Gerstel nabytek

Vyráběl se zde nábytek na míru podle předloh významných architektů. Chloubou klientely byla majetná klientela zahraniční. V jeho adresáři byl na prvním místě perský šáh Muhammad Rezá Pahlaví. Z domácích architektonických skvostů, které zařizovala, známe například: vilu bankéře a průmyslníka Otto Peschka v Bubenči (dnes rezidence velvyslanců USA), vilu spolumajitele stavební firmy Františka Müllera na Ořechovce, šlo o vybavení obytné haly, jídelny a dámského salónu, reprezentační místnosti firmy Walter v Jinonicích, dvojvilu vrchního ředitele a vrchního sládka Měšťanského pivovaru v Plzni. V letech 1927-1939 firma zaměstnávala vlastního architekta, kterým byl Arthur Blitz Gerstel zařizoval interiéry jak na evropských královských dvorech, tak i českým prezidentům, T.G.Masarykovi a E.Benešovi a na československých zastupitelstvích v zahraničí. Gerstelův nábytek byl také součástí meziválečné výbavy mnoha bohatších československých domácností. Na přelomu let 1937 a 1938 se Gerstel rozhodl kvůli dění v Německu přestěhovat do USA. V roce 1938 žádala rodina o cestovní pasy. Jako důvod uvedla obchodní záležitosti a návštěvu sestry Susanne, která žila již od druhé poloviny 30. let v New Yorku. Sestra Susanne se svým manželem se zaručili za rodinu při získávání vystěhovaleckých víz. Na Susannino konto také putovaly peníze z firmy. Gerstelovi poslali své děti do švýcarského Lausanne. Teprve pět dní po okupaci pouze s příručním zavazadlem odjíždějí i manželé. Bedřich zplnomocnil advokáta Eugena Ledena ke správě veškerého majetku s plnými vlastnickými právy. Možná se jednalo o jistou formu výkupného. Do roku 1940 bylo tímto způsobem bohatým židům umožňováno se vykoupit a odjet do zahraničí. Díky Fridrichově či Bedřichově prozíravosti přežili válku ve zdraví, a nestali se tak dalšími oběťmi holocaustu. V New Yorku se Fridrich, či Bedřich Gerstel, znovu spojil s nábytkářstvím, kdy dostává místo manažera pobočky firmy Thonet. V USA používal jméno Frederick Gerstel.

K 11. dubnu 1940 byl majetek rodiny konfiskován ve prospěch Německé říše. Eugen Leden je o rok později jmenován treuhändlerem továrny (právnická osoba, která je ze smlouvy o svěřenectví nebo ze zákona povinna hlídat zájmy jiné právnické osoby). Z jeho zprávy určené pro gestapo vyplývá, že cena firmy v roce 1939 činila 4 898 629 K. Cena nezahrnovala postavení firmy na trhu a její „dobrou pověst“. Do 30. září. 1940 byla firma likvidována. Majetek byl převeden do koncernu Deutsche Meisterwestätten G.m.b.H. Výroba nábytku byla ukončena. Dne 25. března 1945 byla továrna poškozena bombardováním, při kterém byl zničen i archiv firmy. Dne 5. června 1945 firma přešla do národní správy Správcem se stal ředitel podniku Spojené Uměleckoprůmyslové závody v Brně, n.p. V. Mareček. Po nezbytných opravách se firma jako Emil Gerstel, dříve Deutsche Meisterwerstätten G.m.b.H. vrátila k výrobě nábytku. Dne 27. června 1948 byla znárodněna. Zbytkový majetek byl odevzdán do vlastnictví Spojeným Uměleckoprůmyslovým závodům.

Rodinný majetek se Gerstelovým nikdy nevrátí.

Článek sestavila Lenka Novotná na základě níže uvedené literatury.

Foto: Nábytek fy Gerstel v současné expozici horního zámku (Lenka Novotná).

V článku je použita literatura: Jančík Drahomír - Štolleová Barbora Pivo, zbraně i tvarůžky: podnikatelé meziválečného Československa ve víru konjunktur a krizí. Drahomír Jančík, Barbora Štolleová (eds.). 1. vyd. Praha: Maxdorf, 2014. 368 s: fot. ISBN:978-80-7345-422-7.

 


25. 07. 2022 | Panenské Břežany

(článek sestaven s přispěním odborného určení PhDr. Miroslava Husa, historika ZČM v Plzni)

Nález

26. ledna 2021 byl v zemědělské usedlosti v obci Rašovice nalezen samopal MP40. Zbraň patřila Josefu Brandejskému, který den před nálezem zemřel v Českém Brodě. Nález zbraně oznámil nálezce na Obvodní oddělení Policie ČR v Uhlířských Janovicích. Nález byl zajištěn na základě předchozí informace (a souhlasu) od zemřelého majitele statku. O uvedeném nálezu bylo vyrozuměno i Oblastní muzeum Praha-východ v Brandýse n. L.-St. Boleslavi. Majitel zbraně měl totiž před svou smrtí přání odevzdat zbraň do Památníku národního útlaku a odboje v Panenských Břežanech, která je pobočkou výše zmíněného brandýského muzea, neboť jak je uvedeno v dědickém řízení „jako Středočech měl k tomuto místu blízko a velmi mu záleželo na tom, aby vystavená zbraň byla přístupná široké veřejnosti a zároveň tak poukazovala na utrpení osob během války.“ Vše však nebylo tak jednoduché a přímočaré.

samopal

Pohled policistů byl totiž úplně jiný. Ti ji posuzovali jako nelegálně drženou zbraň typu A s vysokou účinností. Nelegálnímu držiteli by tak hrozilo trestní stíhaní za nedovolené ozbrojovaní. Protože však původní majitel zemřel, nebylo koho stíhat. Po dalších průtazích a ověřování původu zbraně však naštěstí v usnesení soudu z Kutné Hory, který řešil vyřízení pozůstalosti po zemřelém Josefu Brandejském, bylo uvedeno, že součástí dědictví je i „samopal MP40, který byl odevzdán na Obvodní oddělení PČR v Uhlířských Janovicích.“ Tím bylo prokazatelně potvrzeno, kdo je majitel zbraně a vyřízení dědictví tak již nestálo nic v cestě. Dne 18. února 2022 nám byl samopal opravdu vydán a tvoří tedy součást našich sbírek. Souvislostí s touto více než roční anabází nás zajímal i celý příběh zbraně.

Majitel

Josef Brandejský zdědil výše uvedenou zbraň po svém otci Josefovi. O něm šli po vsi mnohé legendy. Vyprávělo se, že často, když se v místním hostinci pohádal, říkával, že doběhne pro samopal a hospodu, jak se lidové říká, „vybílí“. Je tedy patrno, že o vlastnictví zbraně mohla mít v obci alespoň určitá skupina lidí tušení. Přesto si tento okruh spoluobčanů tajemství nechal pro sebe a dotyčného neudal. Josef Brandejský se narodil 30. září 1909 v Bedřichově (okr. Kutná Hora) čp. 5 jako syn Václava Brandejského a jeho ženy Barbory. 3. listopadu 1937 si vzal za ženu Miroslavu Peřinovou narozenou 30. května 1916 v Rašovicích čp. 2, dceru domkářů Antonína a Anny Peřinových, bytem v Rašovicích čp. 2. Ti postoupili svůj dům a pozemky v Rašovicích 8. prosince 1940 nastupujícímu zeti a své dceři. 6. září 1941 se manželům narodil syn, který dostal jméno po otci Josef. Po válce v roce 1949 byl Josef Brandejský zvolen pokladníkem místního hasičského sboru a v roce 1954 členem místního národního výboru (zvolen do rady MNV). V Rašovicích se dlouho nedařilo založit JZD. Došlo k tomu až v roce 1958. Předsedou družstva se stal právě pan Brandejský, který do družstva vložil se svoji ženou i svůj majetek o výměře 4,4 ha polí.  O dva roky později, v březnu 1960, došlo ke sloučení rašovického družstva s okolními a pan Brandejský se stal „hospodářem“ rašovické části. V červenci tohoto roku však z této funkce odstoupil, a to i z představenstva sloučeného JZD.

Kolektivizace na Kutnohorsku nebyla pro komunisty snadná. Například v roce 1950 v oblasti obce Žleb u Čáslavi, došlo ze strany protikomunistické opozice k několika přepadům místních funkcionářů, včetně jejich usmrcení. O dva roky později byla v Ratajském lese zastřelena předsedkyně komunistické organizace v obci Smrk Anna Kvašová. Prostě celý kraj nově nastolené totalitě příliš nefandil. Odpovídá tomu i zmíněné datum založení místního JZD. I bezpečnostní situace v kraji pro příslušníky komunistické strany nebyla moc příznivá. Proto mnoho z nich vlastnilo střelnou zbraň.

Postupně se legenda o majiteli samopalu v Rašovicích vytrácela. Na vyhrožování se zapomnělo a jen zasvěcení věděli, že v chalupě čp. 2 je na půdě uložen nehlášený samopal.

Co se našlo v pozůstalosti

Současně se samopalem se v domě našla řada písemností poskytující základní životopisná data majitelů celé usedlosti. Jsou to konkrétně křestní listy z doby okupace, které měly doložit prokázání nežidovského původu majitelů, a oddací listy.  Za velkou vzácnost považujeme zachované fotografie usedlosti, kde je zachycen Josef Brandejský s koňmi a vlastní nemovitost tak, jak vypadala v první polovině 20. století. V sadě dokumentů jsou i dvě fotografie mladého muže odkazující na službu v Luftschutzpolizei po roce 1941. Na první fotografii je osoba oblečena do leteckého šedomodrého oděvu Luftwaffe, s odznaky na čepici, nášivkou na hrudi a sponou na opasku od luftschutzu s jednoduchým nárameníkem v podobě šňůry na ramenou. Uniforma na druhé fotografii se stejným mužem již odpovídá druhé polovině války podle policejního vzoru Luftschutzpolizei. Na čepici a nášivce na levé paži je policejní orlice ve věnci a na opaskové sponě je policejní svastika ve věnci. Nejdůležitější je límcová výložka jako u policie nebo u armády, tj. dva prýmky v obdélníku s podkladem výložky v barvě zelené. Luftschutz byl součástí Ordnugspolizei. Protektorátní útvary nasazené v Říši nosily stejné výložky i čepicové odznaky. Doma v českých zemích výložky nebyly, a na čepici a na paži se nosil barevný protektorátní státní znak.  V Protektorátu se nosily uniformy tmavozelené. V Říši byly pořád šedomodré. Poměrně neobvyklý je na druhé fotografii vycházkový poddůstojnický bodák. V Protektorátu luftšucáci bajonety ani na vycházku nenosili. Uvedený bodák byl také součástí nálezu a stal se dalším sbírkovým předmětem našeho muzea.

Kdo byl Zdeněk Janeček?

bodak

Snímky mladého muže v uniformě Luftschutz byly pro nás samozřejmě velkou záhadou. Na jedné z fotografií bylo napsáno věnování: „Oberhausen 30. 12. 1942. Drahé tetičce na památku z vojny věnuje Zdeněk.“ K vypátrání mladého muže na snímku nám pak pomohlo v pozůstalosti zachované parte Vlastimila Janečka, vojína československé armády, který skonal 3. července 1948 o půl třetí ráno po krátké nemoci ve věku 26 let. Jménem příbuzenstva se se zesnulým loučila jeho manželka Jana a dcera Vlasta, matka Marie a bratr Zdeněk, adresa Koubkova 16, Praha XII. V policejních přihláškách soustředěných v Národním archivu se nám pak podařilo vypátrat, že se jedná o Zdeňka Janečka, narozeného 7. října 1923 v Praze XII, studenta římskokatolického vyznání, syna Jana Janečka a Marie Janečkové, rozené Králové. Ta se narodila 12. října 1884 v Bedřichově (okr. Kutná Hora). Rodiště dotyčné je tedy totožné s rodištěm Josefa Brandejského, jehož matka Barbora se za svobodna rovněž jmenovala Králová. Byli tedy pravděpodobně spřízněni. V době vyplnění přihlášky 7. května 1942 byla již Marie Janečková vdovou. Zdeněk v té době žil u matky a v roce 1942 byl činný v protiletecké ochraně. V uvedeném bytě žil i po válce, jak tomu odpovídají i údaje v přihlášce k trvalému pobytu z roku 1950. Během okupace žil s nimi v jednom bytě i starší bratr Vlastimil, který se narodil 3. března 1922, a jenž rovněž sloužil v protiletecké ochranné službě. Vlastimil se oženil v Janou Hniličkovou, se kterou měl dceru Vlastu narozenou 16. března 1947.

Zdeněk se v roce 1943 dostal na území Velkoněmecké říše do obce Oberhausen, kde byl ubytován v místních kasárnách a odtud poslal své tetě zmíněnou fotografii. Po okupaci Zdeněk Janeček dokončil studia na pro nás neznámé škole a stal se z něho úředník.

Samopal

I tak to neřeší záhadu samopalu. Odkud a od koho pochází. Z výše uvedeného jsme se jen dozvěděli, kdo byl majitel dýky. Jak se však do usedlosti dostal samopal, se nám už asi vypátrat nepodaří. Přesto nález samopalu téměř 80 let od ukončení II. světové války je velkou raritou. Samopal MP 40 patřil ve výzbroji wehrmachtu k těm nejpoužívanějším. Firma Erma Werke jich vyrobila více než milion kusů. Byl vyráběn v několika variantách, z nichž právě varianta MP40 patřila k produkčně nejhojnějším. Konstruktérem zbraně byl Heinrich Vollmer a Berhold Geipel a první návrhy vznikly již v roce 1938. Váha zbraně je 3,9 kg, délka včetně sklopné opěrky 833 mm, ráže 9 mm s nábojem 9 x 19 Parabellum. Účinný dostřel se pohyboval v rozsahu 100-200 m a ze samopalu se dalo střílet pouze dávkami. Pomalý závěr však zkušenému střelci dovoloval střílet i jednotlivými ranami. Kapacita zásobníku byla 32 nábojů.

                                                                                                                                   Vlastislav Janík

 


08. 02. 2022 | Panenské Břežany

VLASTISLAV JANÍK

Brychova MarieMarie Brychová se narodila 29. června 1893 v Brandýse nad Labem Janu a Marii Maturovým. Postavy byla střední, kaštanových vlasů a šedých očí. Za manžela si vzala obchodníka Jana Brycha. Domovskou příslušnost měla ve Skutči u Vysokého Mýta. Manželé nejdříve pobývali na adrese v Karlíně v Poděbradově ul. 408. Posléze se přestěhovali do bytu v ulici Královské 110 a poté na Prahu XIII do ulice U Kanálky 5. Vzhledem k tomu, že u Marie nemáme žádný záznam o dosaženém vzdělání ani o zaměstnání, dá se předpokládat, že se starala o domácnost. Byla římsko-katolického vyznání. 2. března 1912 se jim narodil syn Jan. Jan bydlel v Karlíně v Rokycanské ulici 495. Po matce měl kaštanové vlasy a modrošedé oči. Stal se obchodním jednatelem u firmy svého otce. Na adrese svých rodičů na Vinohradech si našel slečnu Helenu Vejvodovou, povoláním dělnici, která se stala jeho snoubenkou.

O dva roky později 8. června 1914 se jim narodila dcera Marie, která byla inženýrkou chemie. Bydlela v Praze X v Královské ulici 110. V roce 1938 žádala o zaměstnání na magistrátu hl. města Prahy. Třetím dítětem manželů Brychových byl syn Josef narozený 7. září 1918 v Karlíně. Povoláním byl obchodním příručím. V roce 1940 žádal o vydání živnostenského oprávnění. Ženatý byl s Boženou Brychovou, rozenou Havlíčkovou, narozenou 29. listopadu 1921 v Chrudimi, která byla v domácnosti. Před sňatkem byla zaměstnána jako tanečnice v hotelu Sport v Náchodě. Pravděpodobně tam se také oba poprvé setkali. Josef Brych totiž do Náchoda zajížděl jako obchodník s textilem a posléze se v hotelu Sport přihlásil k přechodnému pobytu. Oba manželé bydleli na adrese U Kanálky 5 společně s jeho rodiči. Manželství však nebylo šťastné. Bylo doprovázeno hádky i náhlými odchody manželky ze společného bytu. Máme o tom alespoň doklad z 15. srpna 1941, kdy Josef Brych nahlásil na Policejním komisařství v Královských Vinohradech zmizení své manželky po rodinné hádce. Následující den se však manželka v domácnosti opět objevila a Josef Brych pátrání po ní odvolal.Brych Jan

Tragédie rodiny přišla jen krátce po vypátrání parašutistů v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje. Gestapo se díky selhání parašutisty ze skupiny OUT DISTANCE dostalo k širšímu okruhu podporovatelů paraskupiny ANTHROPOID, do které patřila i rodina Brychových. Ve večerních hodinách 23. června byla zatčena Marie Brychová, její dva synové, dcera, snacha i snoubenka za „Říši nepřátelskou činnost“. Ve 20 hodin byli postupně přebíráni pracovníky vězeňské služby do vazební věznice gestapa. O důvodu tohoto zatčení do dnešních dob moc nevíme a můžeme se jen domnívat, co zavdalo její příčině. Jediné svědectví, které hovoří o příčině jejich zatčení, poskytl Emanuel Filípek, člen sokolské jednoty v Karlíně, který v září 1945 poskytl toto svědectví: „Pro nás viditelnou a uznávanou hlavou byl br. Hajský-Zelenka, i když jsme se s ním někdy v některých jeho názorech na určitou věc rozcházeli. Od bra Oktábce věděli jsme, že k Zelenkovi přišlo se přímo se žádostí, aby se organizování této věci ujal… Používal služeb tajné vysílačky, která fungovala pod ochranou bratří Josefa a Jana Brychů z Karlína, nejdříve někde na chatě u Zbraslavi a pak v bytě Jana Brycha mladšího na Král. Vinohradech, v Kanálské ulici, kde sídlila německá ,Nothilfe‘, kde pak byla gestapem nalezena. Z celé rodiny Brychovy je dnes naživu pouze otec bratr Jan Brych.“ Výslechy rodiny Brychových prováděl kriminální inspektor Oskar Fleischer z III. oddělení gestapa. Jednalo se o velmi horlivého příslušníka gestapa, který měl u gestapa přezdívku „Horlivý komisař“. Na svém kontě měl nejvíc zatčených českých vlastenců a vedení gestapa mu svěřovalo ty nejdůležitější a nejriskantnější akce. Z toho můžeme také usoudit, že gestapo přikládalo zatčení Brychových velkou váhu.

Po výsleších, které probíhali až do září 1942 byli příslušníci rodiny Brychových převezeni do vazební věznice pražského gestapa v Malé pevnosti Terezín. Na konci září v jejich nepřítomnosti byli odsouzeni k trestu smrti. O tomto rozsudku se však nikdy nedozvěděli. 23. října je převezli ještě společně s dalšími 262 odsouzenými do koncentračního tábora Mauthausen. Zde byli 24. října 1942 v popravní místnosti táborového vězení popraveni. Marie Brychová v 8:36 hod, její dcera v 8:38 hod, snacha v 8:34 hod, snoubenka Jana Brycha Helena Vejvodová v 10:16. Synové Josef a Jan byli popraveni v 17:00 a 17:02.

Z celé rodiny, což je zajímavé, nebyl zatčen a běsnění heydrichiády přežil Jan Brych. Ten také obdržel úmrtní lístky příslušníků jeho rodiny. „Nezapomenu na setkání s ním někdy z jara 1943, kdy pro pláč neschopen slova ukazoval mi došlé úmrtní lístky příslušníků jeho rodiny…“ vzpomínal Filípek na setkání s Brychem.

Na celém případě rodiny Brychů je zajímavé, že nebyl zatčen jejich otec Jan. Z jakého důvodu se můžeme jen domýšlet a spekulovat. O to více, že zatčena a popravena byla snoubenka syna Jana, která s ním nebyla dosud sezdána. I tak dodnes zatčení rodiny Brychových vyvolává otázku, na kterou nikde zatím nebylo zodpovězeno a řada přeživších pamětníků na ní naráží. Disponoval Jan Zelenka-Hajský opravdu spojením s Londýnem přes vysílačku ukrývanou u rodiny Brychových či nikoliv a proč právě jejich otec Jan byl běsnění Němců ušetřen a po válce se nedochovalo žádné jeho svědectví?

Fotografie: Archiv Jaroslava Čvančary.

Aktuálně

„Santini je radost“

06. 01. 2025 | Brandýs nad Labem

Rozhovor s historikem Jakubem Bachtíkem a fotografem Martinem Mickou pro magazín Forum.

A my máme radost, že se pro tento rozhovor fotili u nás v kapli svaté Anny a v zámeckém parku Památníku Panenské Břežany.

Číst dál...

Druhé vydání knihy Jaroslava Čvančary v předprodeji

10. 10. 2024 | Brandýs nad Labem

Upozorňujeme na zvýhodněnou cenu v předprodeji knihy Někomu život, někomu smrt (1942). 

Číst dál...

Informace o cookies

Když kliknete na „Přijmout všechny soubory cookie“, poskytnete tím souhlas k jejich ukládání na vašem zařízení, což pomáhá s navigací na stránce, s analýzou využití dat a s našimi marketingovými snahami.

Nastavení cookies


Používáme následující soubory cookies

Při návštěvě jakékoli webové stránky je pravděpodobné, že stránka získá nebo uloží informace na vašem prohlížeči, a to většinou ve formě souborů cookie. Můžou to být informace týkající se vás, vašich preferencí a zařízení, které používáte. Většinou to slouží k vylepšování stránky, aby fungovala podle vašich očekávání. Informace vás zpravidla neidentifikují jako jednotlivce, ale celkově mohou pomoci přizpůsobovat prostředí vašim potřebám. Respektujeme vaše právo na soukromí, a proto se můžete rozhodnout, že některé soubory cookie nebudete akceptovat. Když kliknete na různé tituly, dozvíte se více a budete moci nastavení změnit. Nezapomínejte ale na to, že zablokováním některých souborů cookie můžete ovlivnit, jak stránka funguje a jaké služby jsou vám nabízeny.

Tyto cookies jsou nezbytné k tomu, aby Webové stránky fungovaly, takže není možné je vypnout. Většinou jsou nastavené jako odezva na akci, kterou na Webových stránkách sami provedete, jako je např. bezpečnostní nastavení, přihlašování, vyplňování formulářů. Prohlížeč můžete nastavit tak, aby blokoval soubory cookies nebo o nich posílal upozornění. Mějte na paměti, že některé stránky bez těchto souborů nebudou fungovat. Tyto soubory cookies neukládají žádné informace přiřaditelné ke konkrétní osobě. Tyto cookies můžeme nastavovat my nebo poskytovatelé třetí strany, jejichž služby na stránkách používáme. Tyto soubory cookies neukládají žádné informace přiřaditelné ke konkrétní osobě.
Tyto cookies slouží ke zlepšení fungování Webových stránek. Umožňují nám rozpoznat a zjistit počet návštěvníků a sledovat, jak návštěvníci používají Webové stránky. Pomáhají nám zlepšovat způsob, jakým Webové stránky fungují, například tak, že umožňují uživatelům snadno najít to, co hledají. Tyto cookies neshromažďují informace, které by dokázaly identifikovat Vaši osobu. Pomocí těchto nástrojů analyzujeme a pravidelně zlepšujeme funkcionalitu našich Webových stránek. Získané statistiky můžeme použít ke zlepšení uživatelského komfortu a abychom učinili Vaši návštěvu Webových stránek zajímavější pro Vás jako uživatele.