Popis: předměty z pozůstalosti po Josefu Brandejském ml. (1941-2021), hospodáři z Rašovic (okr. Kutná Hora), držiteli po jeho smrti nalezeného německého samopalu MP40

Počet inv. č.: 5

Výčet předmětů:

• německý samopal MP40, 1940 [viz foto]
• německý Extrabajonett pro strážmistry policie, 1939 - 1945
• vojenská knížka Josefa Brandejského st. (* 1909), Kutná Hora 1951
• fotografie muže v uniformě Luftwaffe s odznaky Luftschutzpolizei, Oberhausen 30. 12. 1942
• fotografie muže v uniformě Luftschutzpolizei s límcovými výložkami, 1943 - 1945 ?

Popis: předměty z pozůstalosti po Jaroslavu Starém (1891-1942) popraveném v Mauthausenu 24. 10. 1942 za podporu členů výsadku Anthropoid

Počet inv. č.: 35

Výčet předmětů:

• britská válečná medaile (British War Medal) "Georgivs V Britt: Omn: Rex et Ind: Imp:" J. Starého, po 1920
• indická všeobecná služební medaile (Indian General Service Medal) "Afghanistan N. W. F. 1919" J. Starého, po 1919 [viz foto]
• československá revoluční medaile "Svobodný národe vzhůru na stráž" J. Starého, po 1918
• vizitka s předtištěným textem: "1, Grande-Rue a Bourg-la-Reine (Seine) / Fd. Jamin / Horticulteur...", 7. 11. 1909
• korespondenční lístek Josefa Starého (bratr Jaroslava) se zprávou o svém zranění rodičům, 12. 9. 1914
• 7 ks dopisů Jaroslava Starého ze zajetí ve Velké Británii rodičům, 1915
• dopis Josefa Starého rodičům se sdělením aktuální adresy bratra Jaroslava v britské armádě v Indii, Roudnice nad Labem 10. 4. 1919
• dopis Jaroslava Starého příteli se sdělením nové adresy svého pobytu v britské armádě, Kvéta 10. 5. 1919
• dopis Jaroslava Starého bratrovi Josefovi se sdělením, že již čeká na přesun do Anglie, Kvéta 30. 9. 1919
• dopis Jaroslava Starého bratrovi Josefovi se sdělením, že zítra vyráží do Karáčí a dále do Anglie, Kvéta 18. 10. 1919
• dopis Josefa Starého své sestře, Roudnice nad Labem 11. 11. 1919
• Jaroslav Starý píše své mamince ve věci zdraví, usazení se v Klánovicích, Klánovice 30. 3. 1920
• koncept anglicky psaného dopisu Jaroslava Starého jednomu s bývalých britských spolubojovníků, 1938-1939
• anglicky psaný dopis, ve kterém dávný skotský přítel George Ross píše Jaroslavu Starému, Huntly 12. 1. 1939
• anglicky psaný dopis, ve kterém George Ross píše synovci Jaroslava Starého (vyjadřuje lítost na smrtí tohoto přítele a jeho ženy), Huntly 29. 10. 1945
• 20 ks fotografií z pobytu Jaroslava Starého v britské armádě (Džabalpur, Karáčí, Kvéta, Čaman,..), Indie a Pákistán 1917-1919
• fotografie bratrů Josefa a Jaroslava Starých před cihlovou zdí, 20. léta 20. století ?
• fotografie pěti mladíků a jedné slečny stojících v řadě na schodech, 10.-20. léta 20. století ?
• fotografie čtrnácti vojáků ve stínu na chodbě, 20.-30. léta 20. století ?
• fotografie pohřebního vozu taženého koňmi a doprovázeného dvěma vojáky, několika Sokoly a davem lidí, Praha-Smíchov 20 -30. léta 20. století ?
• fotografie tří členů patrně rodiny Starých před domkem v Šestajovicích, po 1928
• 5 ks fotografií z pietního aktu připomínky v Mauthausenu zavražděných manželů Starých u jejich domu v Šestajovicích čp. 182, 1946 ?
• 5 ks fotografií z pietního aktu v ulicích Prahy za účasti britských, francouzských a dalších zástupců, 1945 ?

Popis: předměty z pozůstalosti po kpt. Františku Konrádovi, odbojáři v Moravských Budějovicích a okolí

Počet inv. č.: 63

Výčet předmětů:

• důstojnická šavle Fr. Konráda, 20. století, 30. léta [viz foto]
• dýka pracovních oddílu RAD, 1939 - 1945
• Československá medaile Vítězství, 1922 - 1939
• Pamětní odznak Československého dobrovolce z let 1918-1919, 1938
• Záslužný odznak Československé obce dobrovolecké 1945, 1946
• Pamětní medaile za věrnost a brannost Slovenska v letech 1918-1938, 1. 10. 1948
• Bronzová pamětní medaile ČSOL Sdružení Československých dobrovolců z let 1918-1919 IV. pluku Stráže svobody v Plzni, 24. 10. 1948
• Čestná stříbrná medaile ČSOL Sdružení Československých dobrovolců z let 1918-1919 IV. pluku Stráže svobody v Plzni, 24. 10. 1948
• "Pochvalné uznání" ilegálního hnutí Bílá hora pro F. Konráda, 1948
• Odznak BSP, 70. léta 20. století ?
• "Udostověrjenie / Legitimace" Fr. Konráda o členství v partyzánské skupině, 10. 5. 1945
• "Dokazatelstvo služby / Služební průkaz" Fr. Konráda, Moravské Budějovice 24. 5. 1945
• "Pověření / Upolnomočenie" Fr. Konráda, 1945
• legitimace Ústředního výboru Hnutí za svobodu Fr. Konráda, Moravské Budějovice 24. 5. 1945
• výkaz V. Kadlčíka a Fr. Konráda o činnosti skupiny Bílá hora, 1945 po
• průvodní list k hlášení Fr. Konráda, 3. 11. 1946
• "Zpráva o činnosti Františka Přikryla", 28. 5. 1945
• zpráva "Hlášení npor. Soboty", 1945
• "Stručný popis mé partyzánské činnosti" psaný Fr. Konrádem, Moravské Budějovice 1945
• "Předběžný protokol" s obviněnou Julií Raschkovou se svědkem Rudolfem Kolářem, Blížkovice 13. 5. 1945
• "Hlášení o činnosti illegální i bojové" od E. Brázdy, 1945
• 3 ks různých potvrzení o odbojové činnosti, 1945
• zpráva V. Kadlčíka o odboji na Českobudějovicku, 15. 6. 1945
• zpráva B. Jordánka o odboji na Českobudějovicku, 17. 6. 1945
• 9 ks korepondence ve věci odboje na Českobudějovicku, 1945-1946
• 2 ks zprávy o činnosti partyzánské skupiny Lenka-Jih, 1946
• dopis býv. revoluční illegální hnutí Bílá Hora adresovaný Fr. Konrádovi s informacemi o aktuálním dění, činnosti komisí, Praha 21. 9. 1946
• "Potvrzení" na jméno Fr. Konrád (č. 7423), že "je československým dobrovolníkem z let 1918-1919", Praha 11. 2. 1947
• opis potvrzení, že kpt. Ticháček za okupace dostal od kpt. Fr. Konráda zásilku mouky, Brno 4. 4. 1947
• "Prohlášení" Vojtěcha Kadlčíka (partizánská skupina "Lenka - Jih"), že kpt. Fr. Konrád pracoval v odbojovém hnutí, Znojmo 2. 3. 1948
• prohlášení neuvedené osoby, že Fr. Konrád pracoval za okupace v odboji v prostoru Jihlava-Jaroměřice nad Rokytnou-Znojmo, Znojmo 28. 3. 1948
• průvodní dopis mjr. Bohumila Bočana ke článku, který má být uveřejněn v kronice Bílé Hory, Praha 13. 9. 1948
• dopis Aloise Pejchoty ve věci chystané výstavy o činnosti ilegálního hnutí Bílá hora za okupace, Praha 1. 8. 1965
• "Svědecké prohlášení" na jméno František Konrád, Znojmo 24. 7. 1972
• prohlášení Fr. Konráda s titulem: "Moje odbojová činnost", Znojmo 20. 4. 1975
• "Prověrkový list" a "Dotazník člena SPB" na jméno František Konrád, 70. léta 20. století
• dopis Marie Kodetové paní Fialové do Pálovic u Jemnice s výzvou k zaslání jmen spolupracovníků zemřelého muže, Praha-Ruzyně 2. 7. 1945
• peněžní deník skupiny Jih, po 1945
• položky dotazníku (číslováno 1-27) týkající se služební kariéry Františka Konráda za první světové války, Vranov nad Dyjí 19. 10. 1950
• 2 ks letáků "Hnutí za svobodu", duben-květen 1945
• 4 ks fotografií ze svatby Vladislava Fialy a jeho ženy Boženy Holečkové, 30. 8. 1941
• fotografie Vladislava Fialy na zelinářské zahradě, kol. 1941
• 4 ks fotografií tří kamarádů studentů a obyvatelů Masarykova studentského domova na Cihlářské ulici v Brně (František Konrád, Adolf Opálka a neznámý), 5. 7. 1935
• 2 ks fotografií budovy Masarykova studentského domova na Cihlářské ulici v Brně, 1935 kol.
• fotografie devíti důstojníků armády ČSR seřazených se šavlemi, 30. léta 20. století
• fotografie jednadvaceti vojáků a důstojníků armády ČSR seřazených ve dvou  řadách, 25. 10. 1933
• fotografie důstojníků armády ČSR za stolem v interieru, 24. 12. 1935
• 9 ks fotografií vojáků armády ČSR při slavnostním nástupu (pozoru) s praporem, 30. léta 20. století
• fotografie Františka Konráda předávajícího u nákladního automobilu, Jemnice 1938
• fotografie Františka Konráda v uniformě s manželkou Marií a dcerou Květoslavou, Moravské Budějovice 15. 3. 1939

(článek sestaven s přispěním odborného určení PhDr. Miroslava Husa, historika ZČM v Plzni)

Nález

26. ledna 2021 byl v zemědělské usedlosti v obci Rašovice nalezen samopal MP40. Zbraň patřila Josefu Brandejskému, který den před nálezem zemřel v Českém Brodě. Nález zbraně oznámil nálezce na Obvodní oddělení Policie ČR v Uhlířských Janovicích. Nález byl zajištěn na základě předchozí informace (a souhlasu) od zemřelého majitele statku. O uvedeném nálezu bylo vyrozuměno i Oblastní muzeum Praha-východ v Brandýse n. L.-St. Boleslavi. Majitel zbraně měl totiž před svou smrtí přání odevzdat zbraň do Památníku národního útlaku a odboje v Panenských Břežanech, která je pobočkou výše zmíněného brandýského muzea, neboť jak je uvedeno v dědickém řízení „jako Středočech měl k tomuto místu blízko a velmi mu záleželo na tom, aby vystavená zbraň byla přístupná široké veřejnosti a zároveň tak poukazovala na utrpení osob během války.“ Vše však nebylo tak jednoduché a přímočaré.

Pohled policistů byl totiž úplně jiný. Ti ji posuzovali jako nelegálně drženou zbraň typu A s vysokou účinností. Nelegálnímu držiteli by tak hrozilo trestní stíhaní za nedovolené ozbrojovaní. Protože však původní majitel zemřel, nebylo koho stíhat. Po dalších průtazích a ověřování původu zbraně však naštěstí v usnesení soudu z Kutné Hory, který řešil vyřízení pozůstalosti po zemřelém Josefu Brandejském, bylo uvedeno, že součástí dědictví je i „samopal MP40, který byl odevzdán na Obvodní oddělení PČR v Uhlířských Janovicích.“ Tím bylo prokazatelně potvrzeno, kdo je majitel zbraně a vyřízení dědictví tak již nestálo nic v cestě. Dne 18. února 2022 nám byl samopal opravdu vydán a tvoří tedy součást našich sbírek. Souvislostí s touto více než roční anabází nás zajímal i celý příběh zbraně.

Majitel

Josef Brandejský zdědil výše uvedenou zbraň po svém otci Josefovi. O něm šli po vsi mnohé legendy. Vyprávělo se, že často, když se v místním hostinci pohádal, říkával, že doběhne pro samopal a hospodu, jak se lidové říká, „vybílí“. Je tedy patrno, že o vlastnictví zbraně mohla mít v obci alespoň určitá skupina lidí tušení. Přesto si tento okruh spoluobčanů tajemství nechal pro sebe a dotyčného neudal. Josef Brandejský se narodil 30. září 1909 v Bedřichově (okr. Kutná Hora) čp. 5 jako syn Václava Brandejského a jeho ženy Barbory. 3. listopadu 1937 si vzal za ženu Miroslavu Peřinovou narozenou 30. května 1916 v Rašovicích čp. 2, dceru domkářů Antonína a Anny Peřinových, bytem v Rašovicích čp. 2. Ti postoupili svůj dům a pozemky v Rašovicích 8. prosince 1940 nastupujícímu zeti a své dceři. 6. září 1941 se manželům narodil syn, který dostal jméno po otci Josef. Po válce v roce 1949 byl Josef Brandejský zvolen pokladníkem místního hasičského sboru a v roce 1954 členem místního národního výboru (zvolen do rady MNV). V Rašovicích se dlouho nedařilo založit JZD. Došlo k tomu až v roce 1958. Předsedou družstva se stal právě pan Brandejský, který do družstva vložil se svoji ženou i svůj majetek o výměře 4,4 ha polí.  O dva roky později, v březnu 1960, došlo ke sloučení rašovického družstva s okolními a pan Brandejský se stal „hospodářem“ rašovické části. V červenci tohoto roku však z této funkce odstoupil, a to i z představenstva sloučeného JZD.

Kolektivizace na Kutnohorsku nebyla pro komunisty snadná. Například v roce 1950 v oblasti obce Žleb u Čáslavi, došlo ze strany protikomunistické opozice k několika přepadům místních funkcionářů, včetně jejich usmrcení. O dva roky později byla v Ratajském lese zastřelena předsedkyně komunistické organizace v obci Smrk Anna Kvašová. Prostě celý kraj nově nastolené totalitě příliš nefandil. Odpovídá tomu i zmíněné datum založení místního JZD. I bezpečnostní situace v kraji pro příslušníky komunistické strany nebyla moc příznivá. Proto mnoho z nich vlastnilo střelnou zbraň.

Postupně se legenda o majiteli samopalu v Rašovicích vytrácela. Na vyhrožování se zapomnělo a jen zasvěcení věděli, že v chalupě čp. 2 je na půdě uložen nehlášený samopal.

Co se našlo v pozůstalosti

Současně se samopalem se v domě našla řada písemností poskytující základní životopisná data majitelů celé usedlosti. Jsou to konkrétně křestní listy z doby okupace, které měly doložit prokázání nežidovského původu majitelů, a oddací listy.  Za velkou vzácnost považujeme zachované fotografie usedlosti, kde je zachycen Josef Brandejský s koňmi a vlastní nemovitost tak, jak vypadala v první polovině 20. století. V sadě dokumentů jsou i dvě fotografie mladého muže odkazující na službu v Luftschutzpolizei po roce 1941. Na první fotografii je osoba oblečena do leteckého šedomodrého oděvu Luftwaffe, s odznaky na čepici, nášivkou na hrudi a sponou na opasku od luftschutzu s jednoduchým nárameníkem v podobě šňůry na ramenou. Uniforma na druhé fotografii se stejným mužem již odpovídá druhé polovině války podle policejního vzoru Luftschutzpolizei. Na čepici a nášivce na levé paži je policejní orlice ve věnci a na opaskové sponě je policejní svastika ve věnci. Nejdůležitější je límcová výložka jako u policie nebo u armády, tj. dva prýmky v obdélníku s podkladem výložky v barvě zelené. Luftschutz byl součástí Ordnugspolizei. Protektorátní útvary nasazené v Říši nosily stejné výložky i čepicové odznaky. Doma v českých zemích výložky nebyly, a na čepici a na paži se nosil barevný protektorátní státní znak.  V Protektorátu se nosily uniformy tmavozelené. V Říši byly pořád šedomodré. Poměrně neobvyklý je na druhé fotografii vycházkový poddůstojnický bodák. V Protektorátu luftšucáci bajonety ani na vycházku nenosili. Uvedený bodák byl také součástí nálezu a stal se dalším sbírkovým předmětem našeho muzea.

Kdo byl Zdeněk Janeček?

Snímky mladého muže v uniformě Luftschutz byly pro nás samozřejmě velkou záhadou. Na jedné z fotografií bylo napsáno věnování: „Oberhausen 30. 12. 1942. Drahé tetičce na památku z vojny věnuje Zdeněk.“ K vypátrání mladého muže na snímku nám pak pomohlo v pozůstalosti zachované parte Vlastimila Janečka, vojína československé armády, který skonal 3. července 1948 o půl třetí ráno po krátké nemoci ve věku 26 let. Jménem příbuzenstva se se zesnulým loučila jeho manželka Jana a dcera Vlasta, matka Marie a bratr Zdeněk, adresa Koubkova 16, Praha XII. V policejních přihláškách soustředěných v Národním archivu se nám pak podařilo vypátrat, že se jedná o Zdeňka Janečka, narozeného 7. října 1923 v Praze XII, studenta římskokatolického vyznání, syna Jana Janečka a Marie Janečkové, rozené Králové. Ta se narodila 12. října 1884 v Bedřichově (okr. Kutná Hora). Rodiště dotyčné je tedy totožné s rodištěm Josefa Brandejského, jehož matka Barbora se za svobodna rovněž jmenovala Králová. Byli tedy pravděpodobně spřízněni. V době vyplnění přihlášky 7. května 1942 byla již Marie Janečková vdovou. Zdeněk v té době žil u matky a v roce 1942 byl činný v protiletecké ochraně. V uvedeném bytě žil i po válce, jak tomu odpovídají i údaje v přihlášce k trvalému pobytu z roku 1950. Během okupace žil s nimi v jednom bytě i starší bratr Vlastimil, který se narodil 3. března 1922, a jenž rovněž sloužil v protiletecké ochranné službě. Vlastimil se oženil v Janou Hniličkovou, se kterou měl dceru Vlastu narozenou 16. března 1947.

Zdeněk se v roce 1943 dostal na území Velkoněmecké říše do obce Oberhausen, kde byl ubytován v místních kasárnách a odtud poslal své tetě zmíněnou fotografii. Po okupaci Zdeněk Janeček dokončil studia na pro nás neznámé škole a stal se z něho úředník.

Samopal

I tak to neřeší záhadu samopalu. Odkud a od koho pochází. Z výše uvedeného jsme se jen dozvěděli, kdo byl majitel dýky. Jak se však do usedlosti dostal samopal, se nám už asi vypátrat nepodaří. Přesto nález samopalu téměř 80 let od ukončení II. světové války je velkou raritou. Samopal MP 40 patřil ve výzbroji wehrmachtu k těm nejpoužívanějším. Firma Erma Werke jich vyrobila více než milion kusů. Byl vyráběn v několika variantách, z nichž právě varianta MP40 patřila k produkčně nejhojnějším. Konstruktérem zbraně byl Heinrich Vollmer a Berhold Geipel a první návrhy vznikly již v roce 1938. Váha zbraně je 3,9 kg, délka včetně sklopné opěrky 833 mm, ráže 9 mm s nábojem 9 x 19 Parabellum. Účinný dostřel se pohyboval v rozsahu 100-200 m a ze samopalu se dalo střílet pouze dávkami. Pomalý závěr však zkušenému střelci dovoloval střílet i jednotlivými ranami. Kapacita zásobníku byla 32 nábojů.

                                                                                                                                   Vlastislav Janík