(článek sestaven s přispěním odborného určení PhDr. Miroslava Husa, historika ZČM v Plzni)

Nález

26. ledna 2021 byl v zemědělské usedlosti v obci Rašovice nalezen samopal MP40. Zbraň patřila Josefu Brandejskému, který den před nálezem zemřel v Českém Brodě. Nález zbraně oznámil nálezce na Obvodní oddělení Policie ČR v Uhlířských Janovicích. Nález byl zajištěn na základě předchozí informace (a souhlasu) od zemřelého majitele statku. O uvedeném nálezu bylo vyrozuměno i Oblastní muzeum Praha-východ v Brandýse n. L.-St. Boleslavi. Majitel zbraně měl totiž před svou smrtí přání odevzdat zbraň do Památníku národního útlaku a odboje v Panenských Břežanech, která je pobočkou výše zmíněného brandýského muzea, neboť jak je uvedeno v dědickém řízení „jako Středočech měl k tomuto místu blízko a velmi mu záleželo na tom, aby vystavená zbraň byla přístupná široké veřejnosti a zároveň tak poukazovala na utrpení osob během války.“ Vše však nebylo tak jednoduché a přímočaré.

Pohled policistů byl totiž úplně jiný. Ti ji posuzovali jako nelegálně drženou zbraň typu A s vysokou účinností. Nelegálnímu držiteli by tak hrozilo trestní stíhaní za nedovolené ozbrojovaní. Protože však původní majitel zemřel, nebylo koho stíhat. Po dalších průtazích a ověřování původu zbraně však naštěstí v usnesení soudu z Kutné Hory, který řešil vyřízení pozůstalosti po zemřelém Josefu Brandejském, bylo uvedeno, že součástí dědictví je i „samopal MP40, který byl odevzdán na Obvodní oddělení PČR v Uhlířských Janovicích.“ Tím bylo prokazatelně potvrzeno, kdo je majitel zbraně a vyřízení dědictví tak již nestálo nic v cestě. Dne 18. února 2022 nám byl samopal opravdu vydán a tvoří tedy součást našich sbírek. Souvislostí s touto více než roční anabází nás zajímal i celý příběh zbraně.

Majitel

Josef Brandejský zdědil výše uvedenou zbraň po svém otci Josefovi. O něm šli po vsi mnohé legendy. Vyprávělo se, že často, když se v místním hostinci pohádal, říkával, že doběhne pro samopal a hospodu, jak se lidové říká, „vybílí“. Je tedy patrno, že o vlastnictví zbraně mohla mít v obci alespoň určitá skupina lidí tušení. Přesto si tento okruh spoluobčanů tajemství nechal pro sebe a dotyčného neudal. Josef Brandejský se narodil 30. září 1909 v Bedřichově (okr. Kutná Hora) čp. 5 jako syn Václava Brandejského a jeho ženy Barbory. 3. listopadu 1937 si vzal za ženu Miroslavu Peřinovou narozenou 30. května 1916 v Rašovicích čp. 2, dceru domkářů Antonína a Anny Peřinových, bytem v Rašovicích čp. 2. Ti postoupili svůj dům a pozemky v Rašovicích 8. prosince 1940 nastupujícímu zeti a své dceři. 6. září 1941 se manželům narodil syn, který dostal jméno po otci Josef. Po válce v roce 1949 byl Josef Brandejský zvolen pokladníkem místního hasičského sboru a v roce 1954 členem místního národního výboru (zvolen do rady MNV). V Rašovicích se dlouho nedařilo založit JZD. Došlo k tomu až v roce 1958. Předsedou družstva se stal právě pan Brandejský, který do družstva vložil se svoji ženou i svůj majetek o výměře 4,4 ha polí.  O dva roky později, v březnu 1960, došlo ke sloučení rašovického družstva s okolními a pan Brandejský se stal „hospodářem“ rašovické části. V červenci tohoto roku však z této funkce odstoupil, a to i z představenstva sloučeného JZD.

Kolektivizace na Kutnohorsku nebyla pro komunisty snadná. Například v roce 1950 v oblasti obce Žleb u Čáslavi, došlo ze strany protikomunistické opozice k několika přepadům místních funkcionářů, včetně jejich usmrcení. O dva roky později byla v Ratajském lese zastřelena předsedkyně komunistické organizace v obci Smrk Anna Kvašová. Prostě celý kraj nově nastolené totalitě příliš nefandil. Odpovídá tomu i zmíněné datum založení místního JZD. I bezpečnostní situace v kraji pro příslušníky komunistické strany nebyla moc příznivá. Proto mnoho z nich vlastnilo střelnou zbraň.

Postupně se legenda o majiteli samopalu v Rašovicích vytrácela. Na vyhrožování se zapomnělo a jen zasvěcení věděli, že v chalupě čp. 2 je na půdě uložen nehlášený samopal.

Co se našlo v pozůstalosti

Současně se samopalem se v domě našla řada písemností poskytující základní životopisná data majitelů celé usedlosti. Jsou to konkrétně křestní listy z doby okupace, které měly doložit prokázání nežidovského původu majitelů, a oddací listy.  Za velkou vzácnost považujeme zachované fotografie usedlosti, kde je zachycen Josef Brandejský s koňmi a vlastní nemovitost tak, jak vypadala v první polovině 20. století. V sadě dokumentů jsou i dvě fotografie mladého muže odkazující na službu v Luftschutzpolizei po roce 1941. Na první fotografii je osoba oblečena do leteckého šedomodrého oděvu Luftwaffe, s odznaky na čepici, nášivkou na hrudi a sponou na opasku od luftschutzu s jednoduchým nárameníkem v podobě šňůry na ramenou. Uniforma na druhé fotografii se stejným mužem již odpovídá druhé polovině války podle policejního vzoru Luftschutzpolizei. Na čepici a nášivce na levé paži je policejní orlice ve věnci a na opaskové sponě je policejní svastika ve věnci. Nejdůležitější je límcová výložka jako u policie nebo u armády, tj. dva prýmky v obdélníku s podkladem výložky v barvě zelené. Luftschutz byl součástí Ordnugspolizei. Protektorátní útvary nasazené v Říši nosily stejné výložky i čepicové odznaky. Doma v českých zemích výložky nebyly, a na čepici a na paži se nosil barevný protektorátní státní znak.  V Protektorátu se nosily uniformy tmavozelené. V Říši byly pořád šedomodré. Poměrně neobvyklý je na druhé fotografii vycházkový poddůstojnický bodák. V Protektorátu luftšucáci bajonety ani na vycházku nenosili. Uvedený bodák byl také součástí nálezu a stal se dalším sbírkovým předmětem našeho muzea.

Kdo byl Zdeněk Janeček?

Snímky mladého muže v uniformě Luftschutz byly pro nás samozřejmě velkou záhadou. Na jedné z fotografií bylo napsáno věnování: „Oberhausen 30. 12. 1942. Drahé tetičce na památku z vojny věnuje Zdeněk.“ K vypátrání mladého muže na snímku nám pak pomohlo v pozůstalosti zachované parte Vlastimila Janečka, vojína československé armády, který skonal 3. července 1948 o půl třetí ráno po krátké nemoci ve věku 26 let. Jménem příbuzenstva se se zesnulým loučila jeho manželka Jana a dcera Vlasta, matka Marie a bratr Zdeněk, adresa Koubkova 16, Praha XII. V policejních přihláškách soustředěných v Národním archivu se nám pak podařilo vypátrat, že se jedná o Zdeňka Janečka, narozeného 7. října 1923 v Praze XII, studenta římskokatolického vyznání, syna Jana Janečka a Marie Janečkové, rozené Králové. Ta se narodila 12. října 1884 v Bedřichově (okr. Kutná Hora). Rodiště dotyčné je tedy totožné s rodištěm Josefa Brandejského, jehož matka Barbora se za svobodna rovněž jmenovala Králová. Byli tedy pravděpodobně spřízněni. V době vyplnění přihlášky 7. května 1942 byla již Marie Janečková vdovou. Zdeněk v té době žil u matky a v roce 1942 byl činný v protiletecké ochraně. V uvedeném bytě žil i po válce, jak tomu odpovídají i údaje v přihlášce k trvalému pobytu z roku 1950. Během okupace žil s nimi v jednom bytě i starší bratr Vlastimil, který se narodil 3. března 1922, a jenž rovněž sloužil v protiletecké ochranné službě. Vlastimil se oženil v Janou Hniličkovou, se kterou měl dceru Vlastu narozenou 16. března 1947.

Zdeněk se v roce 1943 dostal na území Velkoněmecké říše do obce Oberhausen, kde byl ubytován v místních kasárnách a odtud poslal své tetě zmíněnou fotografii. Po okupaci Zdeněk Janeček dokončil studia na pro nás neznámé škole a stal se z něho úředník.

Samopal

I tak to neřeší záhadu samopalu. Odkud a od koho pochází. Z výše uvedeného jsme se jen dozvěděli, kdo byl majitel dýky. Jak se však do usedlosti dostal samopal, se nám už asi vypátrat nepodaří. Přesto nález samopalu téměř 80 let od ukončení II. světové války je velkou raritou. Samopal MP 40 patřil ve výzbroji wehrmachtu k těm nejpoužívanějším. Firma Erma Werke jich vyrobila více než milion kusů. Byl vyráběn v několika variantách, z nichž právě varianta MP40 patřila k produkčně nejhojnějším. Konstruktérem zbraně byl Heinrich Vollmer a Berhold Geipel a první návrhy vznikly již v roce 1938. Váha zbraně je 3,9 kg, délka včetně sklopné opěrky 833 mm, ráže 9 mm s nábojem 9 x 19 Parabellum. Účinný dostřel se pohyboval v rozsahu 100-200 m a ze samopalu se dalo střílet pouze dávkami. Pomalý závěr však zkušenému střelci dovoloval střílet i jednotlivými ranami. Kapacita zásobníku byla 32 nábojů.

                                                                                                                                   Vlastislav Janík

VLASTISLAV JANÍK

Marie Brychová se narodila 29. června 1893 v Brandýse nad Labem Janu a Marii Maturovým. Postavy byla střední, kaštanových vlasů a šedých očí. Za manžela si vzala obchodníka Jana Brycha. Domovskou příslušnost měla ve Skutči u Vysokého Mýta. Manželé nejdříve pobývali na adrese v Karlíně v Poděbradově ul. 408. Posléze se přestěhovali do bytu v ulici Královské 110 a poté na Prahu XIII do ulice U Kanálky 5. Vzhledem k tomu, že u Marie nemáme žádný záznam o dosaženém vzdělání ani o zaměstnání, dá se předpokládat, že se starala o domácnost. Byla římsko-katolického vyznání. 2. března 1912 se jim narodil syn Jan. Jan bydlel v Karlíně v Rokycanské ulici 495. Po matce měl kaštanové vlasy a modrošedé oči. Stal se obchodním jednatelem u firmy svého otce. Na adrese svých rodičů na Vinohradech si našel slečnu Helenu Vejvodovou, povoláním dělnici, která se stala jeho snoubenkou.

O dva roky později 8. června 1914 se jim narodila dcera Marie, která byla inženýrkou chemie. Bydlela v Praze X v Královské ulici 110. V roce 1938 žádala o zaměstnání na magistrátu hl. města Prahy. Třetím dítětem manželů Brychových byl syn Josef narozený 7. září 1918 v Karlíně. Povoláním byl obchodním příručím. V roce 1940 žádal o vydání živnostenského oprávnění. Ženatý byl s Boženou Brychovou, rozenou Havlíčkovou, narozenou 29. listopadu 1921 v Chrudimi, která byla v domácnosti. Před sňatkem byla zaměstnána jako tanečnice v hotelu Sport v Náchodě. Pravděpodobně tam se také oba poprvé setkali. Josef Brych totiž do Náchoda zajížděl jako obchodník s textilem a posléze se v hotelu Sport přihlásil k přechodnému pobytu. Oba manželé bydleli na adrese U Kanálky 5 společně s jeho rodiči. Manželství však nebylo šťastné. Bylo doprovázeno hádky i náhlými odchody manželky ze společného bytu. Máme o tom alespoň doklad z 15. srpna 1941, kdy Josef Brych nahlásil na Policejním komisařství v Královských Vinohradech zmizení své manželky po rodinné hádce. Následující den se však manželka v domácnosti opět objevila a Josef Brych pátrání po ní odvolal.

Tragédie rodiny přišla jen krátce po vypátrání parašutistů v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje. Gestapo se díky selhání parašutisty ze skupiny OUT DISTANCE dostalo k širšímu okruhu podporovatelů paraskupiny ANTHROPOID, do které patřila i rodina Brychových. Ve večerních hodinách 23. června byla zatčena Marie Brychová, její dva synové, dcera, snacha i snoubenka za „Říši nepřátelskou činnost“. Ve 20 hodin byli postupně přebíráni pracovníky vězeňské služby do vazební věznice gestapa. O důvodu tohoto zatčení do dnešních dob moc nevíme a můžeme se jen domnívat, co zavdalo její příčině. Jediné svědectví, které hovoří o příčině jejich zatčení, poskytl Emanuel Filípek, člen sokolské jednoty v Karlíně, který v září 1945 poskytl toto svědectví: „Pro nás viditelnou a uznávanou hlavou byl br. Hajský-Zelenka, i když jsme se s ním někdy v některých jeho názorech na určitou věc rozcházeli. Od bra Oktábce věděli jsme, že k Zelenkovi přišlo se přímo se žádostí, aby se organizování této věci ujal… Používal služeb tajné vysílačky, která fungovala pod ochranou bratří Josefa a Jana Brychů z Karlína, nejdříve někde na chatě u Zbraslavi a pak v bytě Jana Brycha mladšího na Král. Vinohradech, v Kanálské ulici, kde sídlila německá ,Nothilfe‘, kde pak byla gestapem nalezena. Z celé rodiny Brychovy je dnes naživu pouze otec bratr Jan Brych.“ Výslechy rodiny Brychových prováděl kriminální inspektor Oskar Fleischer z III. oddělení gestapa. Jednalo se o velmi horlivého příslušníka gestapa, který měl u gestapa přezdívku „Horlivý komisař“. Na svém kontě měl nejvíc zatčených českých vlastenců a vedení gestapa mu svěřovalo ty nejdůležitější a nejriskantnější akce. Z toho můžeme také usoudit, že gestapo přikládalo zatčení Brychových velkou váhu.

Po výsleších, které probíhali až do září 1942 byli příslušníci rodiny Brychových převezeni do vazební věznice pražského gestapa v Malé pevnosti Terezín. Na konci září v jejich nepřítomnosti byli odsouzeni k trestu smrti. O tomto rozsudku se však nikdy nedozvěděli. 23. října je převezli ještě společně s dalšími 262 odsouzenými do koncentračního tábora Mauthausen. Zde byli 24. října 1942 v popravní místnosti táborového vězení popraveni. Marie Brychová v 8:36 hod, její dcera v 8:38 hod, snacha v 8:34 hod, snoubenka Jana Brycha Helena Vejvodová v 10:16. Synové Josef a Jan byli popraveni v 17:00 a 17:02.

Z celé rodiny, což je zajímavé, nebyl zatčen a běsnění heydrichiády přežil Jan Brych. Ten také obdržel úmrtní lístky příslušníků jeho rodiny. „Nezapomenu na setkání s ním někdy z jara 1943, kdy pro pláč neschopen slova ukazoval mi došlé úmrtní lístky příslušníků jeho rodiny…“ vzpomínal Filípek na setkání s Brychem.

Na celém případě rodiny Brychů je zajímavé, že nebyl zatčen jejich otec Jan. Z jakého důvodu se můžeme jen domýšlet a spekulovat. O to více, že zatčena a popravena byla snoubenka syna Jana, která s ním nebyla dosud sezdána. I tak dodnes zatčení rodiny Brychových vyvolává otázku, na kterou nikde zatím nebylo zodpovězeno a řada přeživších pamětníků na ní naráží. Disponoval Jan Zelenka-Hajský opravdu spojením s Londýnem přes vysílačku ukrývanou u rodiny Brychových či nikoliv a proč právě jejich otec Jan byl běsnění Němců ušetřen a po válce se nedochovalo žádné jeho svědectví?

Fotografie: Archiv Jaroslava Čvančary.

Popis: soubor dokumentů Anny Kuželové, roz. Moravcové, jednoho z tzv. "svatobořických dětí", se vztahem k jejím rodičům i jí samotné především v kontextu nacistické okupace

Počet inv. č.: 36

Výčet předmětů:

• sokolský "Dorostenecký průkaz" Anny Hrodkové, později provd. Moravcové, Most 1929-1930
• 3 ks dopisů Anny Hrodkové svému budoucímu manželovi Miroslavu Moravcovi, Most 1937
• 2 ks dopisů Miroslava Moravce své budoucí ženě Anně Hrodkové, 1937-1938
• 2 ks dopisů Miroslava Moravce rodičům a Rudolfovi týkající se právě narozené dcery Aničky, Konojedy květen 1939
• dopis Anny a Miroslava Moravcových rodičům manžela, 1940 ?
• korespondenční lístek Miroslava Moravce adresovaný Františku Hrodkovi do Mostu, Konojedy 4. 7. 1939
• dopisní obálka s adresou: Franz Hrodek, Brüx [František Hrodek, Most], 1942
• korespondenční lístek zaslaný patrně Annou Moravcovou, roz. Hrodkovou na adresu: Anton Hrodek, Kutowitz [Antonín Hrodek, Chotějovice], Konojedy 15. 8. 1942
• dopis Anny Moravcové, roz. Hrodkové z vězení v Bartolomějské ul., Praha 27. 8. 1942-září 1942.
• moták Anny Moravcové, roz. Hrodkové z vězení, Terezín 4. 11. 1942
• 2 ks koresponenčních lístků Miroslava Moravce své manželce a otci, Terezín 29. 9. 1942-30. 9. 1942
• 2 ks úmrtních lístků Anny a Miroslava Moravcových, Mauthausen (Rakousko) 6. 11. 1942
• deník Miroslava Moravce, Konojedy 1937-1941
• lístek s textem: "Anička Moravcová 3 1/2 roku stará dcera Mir. Moravce a Anna Moravcové, roz. Hrodkové...", 1942
• 4 ks dopisů korespondence Anny Navrátilové s cílem získat Aničku Moravcovou do svého opatrování (mj. i dopis říšskému protektorovi se zamítavou odpovědí), říjen 1942-březen 1943
• dopis od rodiny Kloudovy Anně Navrátilové, Praha 22. 3. 1944
• 3 ks dopisů od na Jenerálce internované Anny Moravcové své tetě a babičce, Praha 15. 2. 1944 a 14. 3. 1944
• domovský list Anny Moravcové, Ledvice 7. 5. 1946
• 5 ks dopisů korespondence Jana Moravce ve věci své vnučky Aničky, 1945-1946
• "Dotazník vzhledem k daňovým přiznáním" pro domy v Ledvicích čp. 19 a čp. 23, po 1938 ? (po 1945 ?)
• "Soupis zabaveného a odvezeného majetku popravených manželů Miroslava a Anny Moravcových z Konojed čp. 99, po 1945
• potvrzení MNV Konojedy o živnosti M. a A. Moravcových v čp. 99 až do jejich zatčení, Konojedy po 1945
• na lístku soupis peněz a cenností, 11. 7. 1945
• fotografie průčelí obchodu M. Moravce v Konojedech, 1938-1942
• 6 ks fotografií svatobořických dětí (Olga Čiklová, Milena Pechmanová, Pravoslav Vykouk, Eva Hejlová, Jarmila Bradáčová, Věra Vitoušová), Svatobořice 13. 4. 1945
• 13 ks fotografií ze setkání svatobořických dětí, Praha 1965
• fotografie z návštěvy svatobořických dětí u paní učitelky Vlasty Mikuláštíkové při oslavě životního jubilea, 1999 ?
• "Svědecká výpověď" Drahomíry Šoukalové, roz. Jíchové coby pamětnice zatčení M. a A. Moravcových, Konojedy 31. 8. 2001

V naší expozici je k vidění desková hra Letecký poplach. Její existence poukazuje na zrůdnost války, která zasahuje všechny obyvatele bez rozdílu věku. Principem této hry je ukázat, jaká nebezpečí číhají na občany při bombardování. Hry se může zúčastnit až 6 hráčů. Vrhá se kostkou a táhne se figurkami ne nepodobnými těm ze hry Člověče, nezlob se.

Zajímavé jsou pokyny pro zúčastněné hráče, které se můžeme dočíst v návodu této hry.

Např.

č.11     Letecká bitva. Hráč jednou vynechá.

č.23     Srážka s nepřátelským létadlem. Vynechá dvakrát vrhání.

č.30     Létadlo narazí na balonovou přehradu a sřítí se.

č.45     Správné chování při náletu. Smí ještě jednou házeti.

                                                                                                                                                  Jiří Piller