Domovský list byl dokument, který potvrzoval domovské právo dané osoby v obci, která domovský list vydala. Domovské právo (či domovská příslušnost) byl právní institut od roku 1849 do roku 1949, který zaručoval právo na nerušený pobyt v obci a chudinské zaopatření v případě potřeby.

Domovské právo by se dalo považovat za předchůdce institutu místa trvalého pobytu či bydliště.

Praha, 31. VII. 1942

Drahý taťko!

Dnes je pro nás opět slavnostní den, že uplynulo opět 14 dní a můžeme Ti psáti. Stále jen na Tebe vzpomínáme a stýská se nám mnoho po Tobě. Jak se Tobě daří? Těšíme se až Ti pan vyšetřující soudce dovolí nám také napsati a povolí návštěvu. Byla zde 2 dny matinka a byli jsme spolu na Pangraci s prádlem. Dnes zde byla Hedva a včera tj. v neděli Dáda s Tomem. Tom byl Dádu malou vyzkoušeti jak pokračuje o kursu němčiny. Jarkovi zase vybral v knihovně nějaké knihy myslím. „Tři mušketýři“ a přijde si prý s ním porozprávěti o tom až to přečte. Jarka má na Toma vztek ale Dáda je drží krátce na uzdě. Jarka stále je ještě doma, má i na delší čas rozloženou pracovní dobu. Dnes jde opět na rentgen plic a zkoušku krve. Uhnal si to na kole. Začal trénovati na závody, přišel domů uštvaný a byl z toho ten zápal pohrudnic. Nyní se lékaři nelíbějí Ty jeho plíce a tak je stále rentgenován ale prý na rentgenu nic nemohou najíti. Dostal k užívání kalcium. Jelikož by mi neposlechl a začal by jezditi až bude zdráv dále tak jsem kolo prodala. Vím jaké následky z toho měl Dalibor. Doma je Jarka již 2 měsíce a právě teď přišel od rentgenu a v pondělí prý již je uznalí opět jíti do továrny. Spadl nám kámen ze srdce že je již zdráv. Dnes s ním jdu ještě k privátnímu lékaři nechat ho řádně prohlédnouti. Dáda teď kyne. Každý den v poledne a večer vypije ½ litr černého piva a hrozně jí. Je zní již hezká slečinka. Do kursu chodí s průmyslovákama a tak se začíná šlechtiti. V neděli jezdí s Máňou parníkem na výlety. Tuto neděli jedeme na Zbraslav parníkem. Jsme tam pozvány. Jen aby bylo pěkné počasí a užili jsme výletu. Járo prosím Tě nemáš u sebe číslo na dodatkovou legitimaci pro Dádu. Chodím stále na magistrát poněvadž jsi o ni žádal a oni to nemohou nalézti, že prý musíme míti číslo lístku. Také mi přišel výměr daní totiž nedoplatek, který musím do 30 dnů zaplatiti. Je to daň důchodová a dělá to 1.745 K. Totiž je to nedoplatek a zaplaceno bylo tebou 7.505 K. Zasílám proto tuto žádost a prosím tě ten opis mi ale hned pošli zpět neboť jej potřebuji jako doklad. Doufám že je to tak správné. Tento opis co ti posílám musíme míti zpět abych to měla od nich potvrzeno a měla v ruce opis žádosti. Tak drahý Járo musím už ukončiti a vyřizuji Ti pozdrav a mnoho pus od Dády. Je ve škole a nemůže se podepsati. Těší se až už se zase vrátíš domů, jelikož prý nemá s kým choditi na procházku a až zase budeš s nimi choditi do kursu němčiny jako vloni. Samotné se jí tam nechtělo choditi. Já tě milý taťko pozdravuji stále jen vzpomínám a líbám tě

Tvoje Vlasta

Drahý tatínku, vzpomínám na tebe a stýská se mi po tobě velice. Maminka s tou mou nemocí přehání je hned celá vyplašená ale už jsem zdráv a těším se v pondělí do továrny. Zdraví a líbá tě Jarka.

Vzpomínáme! Heda s rodinou

Překlad německého originálu

Jménem německého lidu

v trestní věci proti

 1) elektrotechniku Eduardu Petrovi z Prahy, narozenému 1. dubna 1907 v Lázních Bělohrad (Čechy), 

 2) majoru ve výslužbě bývalé československé armády Františku Spohrovi z Prahy, narozenému 25. ledna 1893 v Tišnově (Morava),                                                                            

3) diviznímu generálovi ve výslužbě bývalé československé armády Janu Šípkovi z Prahy, narozenému 6. července 1886 v Kolíně,                                     

4) podplukovníku ve výslužbě bývalého československého letectva Janu Koláři z Komořan u Prahy, narozenému 29. března 1898 v Kašperských Horách,                                   

5) řediteli nakladatelství Jaroslavu Purkytovi z Prahy, narozenému 9. dubna 1893 v Praze,   

6) pojišťovacímu úředníku Bohuslavu Santručkovi z Prahy, narozenému 24. prosince 1890 v Praze,                                                                                                                    

7) úředníku Karlovi Vycpálkovi z Prahy, narozenému 20. srpna 1915 v Praze,                          

8) policejnímu inspektoru ve výslužbě Františku Bilkovi z Prahy, narozenému 7. února 1886 v Předhradí u Poděbrad,

Všichni státní příslušníci Protektorátu, kteří jsou v současné době v této věci soudně vyšetřováni, pro přípravu velezrady, rozhodl 1. senát Lidového soudu na základě hlavního líčení ze dne 13. dubna 1943, jehož se zúčastnili jako soudci:

rada vrchního zemského soudu JUDr. Illner, předsedající, ředitel zemského soudu Dr. Schlemann,

Obergeneralarbeitsführer (vrchní generální vedoucí práce)[1] Dortschy,  

generálmajor zemské policie ve výslužbě Meißner,

SA-Brigadeführer (velitel brigády SA)[2] Hohm,

jako reprezentant Vrchního říšského zástupce: první státní zástupce Maaß,

ve věci obžalovaných rozhodl takto:

obvinění Petr, Spohr a Purkyt se ještě v roce 1942 podíleli na vysoce zrádných a nepříteli prospěšných snahách českého odbojového hnutí.

Obviněný Vycpálek k tomu napomáhal. Obvinění Šípek, Kolář, Šantrůček a Bílek měli o těchto událostech věrohodné poznatky, ale nepodali o nich hlášení v souladu se svými povinnostmi.

Byli proto odsouzeni:

 Petr, Spohr a Purkyt k trestu smrti a k trvalé ztrátě cti.                                                        

Vycpálek k 8 letům v káznici a k 8 letům ztráty cti.                                                                     

Kolář k trestu v káznici na 7 let a ke ztrátě cti na 7 let.                                                       

Šantrůček a Bílek k 6 letům v káznici a 6 letům ztráty cti.                                                         

Šípek ke 4 letům v káznici a 4 letům ztráty cti.

Obžalovaným odsouzeným do káznice je plně započítána doba strávená ve vyšetřovací vazbě.

(Martin HŮRKA, Neznámé fotografie z Jiren a jak generál hrozil vyhladit obec u Prahy, Idnes Technet, 30. října 2018)

Fotografie bez určení data i lokality dovedly historiky k napínavým příběhům, které se odehrávaly na konci války nedaleko Prahy. Historik Martin Hůrka v archivech zjišťoval, co se odehrálo, když generál Schörner přijel do Mochova i to, kdo jsou vojáci na neznámých fotografiích z Jiren.

Více viz zde: www.idnes.cz/technet/vojenstvi/general-schorner.A181018_094736_vojenstvi_kuz

Foto: Povstalci se zajatými Němci v Jirnech 9. či 10. května 1945 (OMPv, Sbírka písemností a tisků, fotoarchiv). Pozn: Tento a další snímky pocházejí z pozůstalosti Ing. Miloslavy Klímové, CSc. z Říčan u Prahy.